– Just Another Blog by JohnNy –

Občas mě dost zarážejí některé primitivní názory na homosexualitu, např. zde. Rád bych se s některými z nich tady krátce vyrovnal.

Pozn.: Je mi to trapné zmiňovat, ale ti, kdo takové primitivní názory hlásají, většinou první otázku vedou ad persona – a ty jsi snad homosexuál, že tě to tak s***? Takže pro pořádek: Ne. Jsem heterosexuál a jsem si tím na sto procent jist. "Boj" proti těmhle argumentům je pro mě hlavně bojem proti primitivnímu (ne)myšlení a obecné lidské blbosti a pokrytectví. Homosexualita se do tohoto boje jen "připletla".

Takže předně, homosexualita není žádná porucha. Člověk se homosexuálem nestává na základě chmurného dětství, poranění mozku, kvůli těhotenství matky feťačky nebo kuřačky, kvůli ozáření nebo otrávení chemikáliemi, nebo na základě vlastního rozhodnutí. Homosexuálem se člověk zkrátka narodí a svou sexuální orientaci si nikdo nemůže vybrat. Ač spousta lidí má spousty teorií o tom, proč se vlastně (nelogicky) stále homosexuálové rodí, opravdové, ryze genetické vysvětlení se teprve postupně klube (viz zde)

Je tedy směšné, když někdo argumentuje, že homosexualita není "normální", že "takhle to příroda nechtěla". Kdyby příroda nechtěla homosexuály, nebylo by mezi stovkou náhodně vybraných mužů hned několik homosexuálů. Stejně tak kdyby příroda nechtěla jaderné elektrárny, nedovolila by existenci člověka, který je schopný je vymyslet a postavit. Argumentace tím, co příroda chce, mi velmi připomíná různé dogmatické a fanatické náboženské argumentace o tom, co nějaký bůh vlastně chce, aniž by se někdo někdy nějakého boha na cokoliv ptal (přiznávám, že pomíjím ty, kdo tvrdí, že bůh promlouvá skrz ně).

Stejně tak fascinující mi připadá argument o tom, že cílem lidské existence je reprodukce, a homosexualita je tedy proti lidské existenci a přirozenosti této existence.
Tak zaprvé, homosexuálové jsou plně schopni reprodukce. Sexuální orientace nesouvisí se schopností reprodukce nebo výchovy potomstva.
Nejsem si vědom toho, že by zrovna hrozilo vymření lidstva. Ba naopak, v některých zemích je veliké přelidnění (jak jeden komik indického původu vtipně poznamenal, We could use a couple of homos in India right now). V případě jakési pomyslné "katastrofy vymřením" jsou homosexuálové zcela schopni poskytnout svůj genetický materiál (pro ty, pro něž je sexuální styk s osobou jiného pohlaví nepřekonatelný problém je tu vždy umělé oplodnění). Spousta homosexuálů dřív žila a dost pravděpodobně i nadále žije v heterosexuálních svazcích, aby mohla "legálně a legitimně" vychovávat děti.

Podobně u výchovy potomstva neexistuje žádný důvod, proč by homosexuálové nemohli děti vychovávat. (viz např. zde) Jistě se dá argumentovat tím, že děti vychovávané homosexuálními páry budou mít život o něco složitější (např. kvůli posměškům ve škole), to ale není "chyba" homosexuality, nýbrž chyba v primitivní lidské společnosti, která není schopná vychovávat děti k toleranci k odlišnostem (tady by určitě mnozí homosexuálové mohli právě ukázat svou silnou stránku).

Ještě daleko více nelogický mi připadá argument o tom, co je jakýmsi posvátným cílem sexuality (opět mi to připomíná nějaký náboženský fanatismus). Tímto cílem má prý být plození potomstva. To snad ti, co považují homosexualitu za něco nepřirozeného, mají sexuální styk se svým partnerem vždy jen za účelem zplození potomka? V takovém případě je docela lituji. Většina sexuálních styků na světě docela určitě neprobíhá za účelem plození potomstva.

Shrnutí: homosexualita je normální, nevzniká žádným násilným zásahem vyšší moci. Homosexualita není žádný problém pro společnost jako celek ani pro její přežití. Jednoduchá racionální argumentace rozbíjí všechny "námitky proti" homosexualitě. Homosexualita je daleko méně minoritní záležitost, než spousta jiných "odchylek od průměru". Než se snažit tlumit, skrývat či mocensky kontrolovat tuto a mnohé další "odchylky", bylo pro společnost jednodušší se je naučit akceptovat a vnímat je jako součást velmi pestrého světa.
Pro populistické politiky je bohužel jednodušší cílit na primitivní lidské pudy, předsudky a zkratkovité závěry. Je katastrofální, když jsou takoví politici vybíráni do funkcí, kde mají hájit lidská práva. Ale o tom až někdy jindy.

Krátké poznámky k metalovému svátku.

Stalo se, že do Bezděkovy komise, jež má připravovat podklady pro důchodovou reformu, byli nominováni samí zástupci privátních fondů.
Původním výstupem této komise měla být řada různých návrhů, jak by reforma mohla probíhat, a k nim příslušné kalkulace, jaké by to mělo dopady.

Ovšem stalo se něco zcela jiného. Komise nevytvořila několik různých modelových návrhů. Vytvořila návrhy pouze dva, v principu totožné. Zástupci privátních fondů dospěli k tomu, že by bylo nejlepší peníze na důchody začít nalívat také do privátních fondů. Jaké to překvapení!

Nestalo se ani to, že by tyto návrhy byly doprovázeny onou kalkulací dopadů. Představoval bych si, že pokud nějaký návrh bude znamenat deficit rozpočtu, bude to ten návrh nějak vyčíslovat (např. rozmezím, pokud se to nedá odhadnout přesně), a na politickém rozhodnutí a konsenzu potom bude, čím se tento deficit vyrovná. Tak bych to čekal já, naivní laik.
Ne tak Bezděkova komise. Ta přesnou sumu nevyčíslila, za to ale navrhla jasně politické opatření, jak nějaký neupřesněný deficit (podle aktuálně.cz až 100 miliard korun, podle mě skandální číslo) řešit, a to konkrétně zvýšením spotřební daně.

Jak výše odkazovaný článek z aktuálně.cz zmiňuje, privátní fondy provádějí správu důchodů neefektivně. Jsou výrazně dražší, než kdyby se o to staral stát.

Smutné je, že si nová vláda dala do svého prohlášení formulaci, že se bude závěry Bezděkovy komise snad až bezvýhradně řídit.

Nechci komentovat rozdělení těch "hlavních" a mediálně zajímavých ministerstev v současné nově vznikající vládě.

Zajímavé mi příjde přidělení Ministerstva práce a sociálních věcí členovi TOP09 Jaromíru Drábkovi. Ten v krátkém rozhovoru pro TV Nova sdělil, že jeho resort hospodaří s rozpočtem asi půl miliardy korun. MPaSV hospodaří s rozpočtem asi 470 miliard korun, Drábek se tedy "sekl" o celé tři řády. Neumím si vysvětlit takto neuvěřitelnou botu. Rozhovor zde v 04:40.

TOP09 měla nejvíce antisociální program ze všech stran, co jsem měl tu možnost číst. Ví to a hlásala to i ODS, přesto ministerstvo sociálních věcí dala do rukou právě této straně.

Jaromír Drábek je (nevím zda stále ještě i v současné době) předsedou Mezinárodní obchodní komory. Tj. subjektu, který se stará hlavně o zájmy podnikatelů, tedy těch, kdo zaměstnávají. Pochybuji tedy, že jeho zájem chránit zaměstnance je stejně velký jako zájem chránit zaměstnavatele.

Před několika lety jsem krátce s jedním ze čtenářů svého blogu probíral nápad na zajímavý internetový projekt.

V novinách se každý týden dočteme o spoustě politických kauz. Obvykle po bombastických počátcích následují zmatené zdlouhavé pře všech možných a nemožných stran. A konečně samotný závěr je často tak mediálně nezajímavý, že zcela zanikne a v paměti společnosti zůstane jen nejasná stopa a neurčité asociace mezi jménem nějaké veřejně známé osoby a nějakou podezřelou kauzou.

Jak známo lidé zapomínají a před volbami se nechají ovlivnit a vidí jen to, co politi chtějí, aby bylo vidět. Navíc sledovat najednou všechny podstatné kauzy a mít o nich ucelený přehled, to vydá jednomu člověku hodně úsilí a obratnosti ve vyhledávání informací. Jednak na to spousta lidí nemá čas ani chuť, navíc většině lidí stačí jako hlavní zdroj informací večerní zprávy v televizi.

Proto se jeví jako zajímavý nápad vytvořit místo, kde by byly politické a jiné pro společnost důležité a zajímavé kauzy sepsány, ke každému politikovi by bylo uvedeno, do čeho byl zapleten nebo co se nakonec ukázalo jako pouhé prázdné obvinění.

V době, kdy jsem tento nápad probíral s oním čtenářem, se mi do něj nechtělo. Vést nějaký web zabírá hodně času a zdálo se mi, že zkorumpované politiky stejně nelze z politiky dostat, takže to prostě nemá cenu. Staly se ale dvě věci.
Za prvé, v posledních volbách voliči preferenčními hlasy úspěšně vyřadili spoustu šedých eminencí a jiných podivných existencí z poslanecké sněmovny (za všechny např. Ivan Langer, Pavel Severa).
Za druhé, před pár měsíci jsem zabloudil na web, který se věnoval právě výše zmíněné oblasti – sepisování politických a jiných kauz, vedení přehledů k jednotlivým politikům o tom, do čeho se namočili.

Bohužel, adresu onoho webu jsem si nezapamatoval a nejsem schopen ho už znova přes Google najít. Ptám se proto vás, čtenářů, zda o něčem takovém nevíte. Pokud ano, prosím napište do komentářů adresu takového webu.

Tohle téma se možná ještě párkrát na mém blogu objeví.
Proto krátce související článek: Amerika izolována ve svém požadavku, aby svět stimuloval hospodářský růst.
Původní článek v angličtině: G20 summit: Rifts in Toronto as US warns EU of double-dip recession risk

Květen 2010: Levice prosadila korunního svědka, Senát ho zamítne: Z nových opatření vyvolávají největší diskuze instituty korunního svědka a agenta provokatéra. Občanští demokraté, kteří návrhy označují za „propolicejní“, a TOP 09 se debaty odmítli účastnit.

Červen 2010: Zavedeme korunního svědka, shodla se budoucí koalice

Je zcela k ničemu, když politici deklarují konec konfrontační politiky a navenek se už aspoň neurážejí, ale dál hlasují jen podle toho, odkud vítr vane.

Za volbami mi pořád v mysli zůstává jeden velký otazník.

A to je ten, proč by zrovna teď měl být ten správný čas snažit se všemi silami vyrovnat státní rozpočet.

Obvyklá poučka říká, že v době růstu je potřeba šetřit, v době krize se snažit krizi naspořenými prostředky zmírnit a snázeji přežít. Utrácet nikdy, pokud za utrácení není považována snaha znovu nastartovat ekonomiku či kupní sílu v době krize.

Proč tedy nyní, v době, kdy krize ještě neodezněla, pro znovunastartování ekonomiky a kupní síly nebylo uděláno vůbec nic, jsou úsporná opatření to hlavní?

Lze volby číst tak, že se lidé rozhodli trochu nesmyslně šetřit i v době krize? Ano. Ale mnohem pravděpodobnější je, že se lidé rozhodli volit důvěryhodnější tváře. Dokladem budiž debakl starých tváří – ODS historicky největší propad, ČSSD propad oproti očekávání, stejně tak úspěch tváří nových a na první dojem důvěryhodných – John, Schwarzenberg.

Odhodlání hraničící s mánií po rozpočtové zodpovědnosti je tak spíše uměle vyvolané a chtějí ho hlavně vyšší vrstvy (pro které jsou opatření spořivé TOP09 nejvýhodnější) a pravicově (anti-levicově) zmanipulovaná mládež. Ti ostatní chtějí něco jiného.

Úsporná opatření jsou ve skutečnosti jedno jméno pro dvě věci. Úspěch Věcí veřejných lze vnímat jako chuť po úsporných opatřeních tam, kde dochází k největší korupci a ztrácí se peníze v kapsách zlodějů.

Druhý pohled je pohled "řecký", tedy strach před státním bankrotem. Tento strach je dosti iracionální povahy. Při pohledu na zadluženost a deficity spousty zemí EU a Evropy vůbec nelze příliš dobře argumentovat, že by něco podobného mělo v brzké době hrozit i ČR. Může zde být ideologická touha za každou cenu mít vyrovnaný rozpočet, ale vzhledem k její iracionální povaze o ní nelze příliš dobře diskutovat.

Zadlužování bylo aktuální v roce 2006, kdy ekonomika rostla a ČSSD si dovolila prosadit chvíli před volbami některá výdaje státu značně zatěžující opatření.

Jak to celé může dopadnout? Koalice se zaměří hlavně na zbytečné úniky peněz a některá zjevná plýtvání. Škrcení opasků nenastane, krize bude překonána a bude nastaven solidní rámec pro vyrovnané rozpočty ve vzdálenější budoucnosti.

Nebo se koalice zaměří na utahování opasků kde to vhodné není, dojde k utlumení ekonomiky, a z krize vyjdeme hůře, než když jsme do ní vstupovali. To celé pak bude argument pro to, že je potřeba šetřit ještě více (protože oslabená ekonomika nezvládne rozpočet plnit příjmy tak, jako to nezvládá teď), pravice si uchová (jinak velmi nelogickou) image "spořivých" a vyhraje volby znovu.

Anebo se projeví to, že voliči opasky povětšinou vůbec utahovat nechtěli, stejně jako třeba nechtěli školné, a dají zase prostor levici, případně dalším jiným důvěryhodným tvářím.

Velmi důležité bude také to, jak se k věci postaví ČSSD. Pokud bude nadále tupě přihlížet tomu, jak je diskurs v zemi zjednodušován na absurdnost – spořivost = pravice, rozhazovačnost = levice a zároveň bude dále dělat "marketing 13. důchodů", nikam se nepohne. Sledovat změny v této straně bude stejně tak důležité jako sledovat, zda koalice pravice skutečně dělá něco proti korupci (nebo se jen vymlouvá) a jaká to úsporná opatření vlastně nakonec prosazuje.

Pohnutkou k sepsání toho článku byl článek George Soros: Německé rozpočtové škrty mohou destabilizovat evropskou demokracii, kde je líčeno, že by to někde mohlo dopadnout i ještě hůře. Dále také článek z března tohoto roku: Finanční klid před bouří? Český dluh je osmý nejbezpečnější na světě

Volební tahák Radka Johna, boj s korupcí, je v ohrožení

Takové opatření není možné vytrhnout z kontextu. Přitom se musí otevřít občanský i obchodní zákoník a 50 dalších zákonů,

Kousek jako vystřižený z Jistě, pane Ministře :-) Opravdu, výmluva přesně jako z dílny Humphreyho Applebyho. Proboha, museli bychom něco dělat, jako zákonodárci skutečně upravovat nějaké zákony. No to snad né!

Tím se Česko řadí spolu s Anguillou, Guatemalou, Marshallovými ostrovy a Nauru do skupiny pěti zemí, kde je přípustná úplná anonymita.
Nádhera! Podpoře všech možných druhů a způsobů podnikání vstříc! :-)

A když už jsme u toho, citace od stejného člověka:
Jaromír Drábek: Škrty v akademii vědu obohatí
Nádherný newspeak! :) Škrty obohacují!

Nějaké ty teórie k tomu, proč to levice tentokrát projela, aneb po bitvě je každý generál (a je toho plný internet, tak proč se nesvézt).

Test Implicitních Asociací
Zde si lze otestovat např. jakou podvědomě dáváte preferenci obličejům dle barvy kůže. Mně vyšla mírná preference lidí světlé barvy pleti vůči lidem tmavší pleti. Co vám?

Koho budu volit? Co bude s touto rubrikou, objeví se zde můj pohled na programy dalších stran?